Manuela

1. Teď už víš, kam mířím,

pohledem mizíš, když se tě ptám,

teď už víš, jak se prach víří,

sama se stydíš, stydím se sám.

R: Teď už víš jak já, komu vina se dává,

teď už víš jak já, je to hra, nic víc,

teď už víš jak já, jeden den, jedna zpráva,

zamrazí v zádech a nestačím říct.

2. Střelnej prach ve věžích bývá,

okolo města se stahuje stín,

okolo nás hradba je shnilá,

rozbuška doutná, ji nezastavím.

R:

R: Manuelo, jsi mý slunce pohlazení,

Manuelo, jsi den mýho narození,

Manuelo, já vím, to už pravda není,

jenom sen, jenom stín, jenom pokoření ...

3.=1. + stydím se sám ...