Adié, lásko

Jak neplakat když láska odchází,

když nastává čas krutejch nesnází?

Jak nevoblíkat černej gabardén,

když odešel můj krásnej sen?

Teď horečka mi slíbá ze rtů růž

a kapky deště vyleští můj nůž.

Tvá lhostejnost mi rozhřešení dá.

Adié, lásko. Slunce zapadá.

R: Na máry padá déšť, na čáky funebráků,

na trika frajerů a šosy starejch fraků.

Mý šimi střevíce jsou blátem naleštěný

a celý Olšany jsou jako ubrečený.

Za rakví šlapou holky, co jsi znal

a vrchní z knajpy, kam jsi chodíval.

A waldhorny se lesknou mosazí.

Vítr a déšť tě provází.

Pár černejch bouřek vrhá smutnej stín

a jedna z nich se ptá, co o tom vím.

A zatím vrány zpívaj árie.

Adié, lásko. Lásko, adié.

R: Na máry padá déšť, na čáky funebráků,

na trika frajerů a šosy starejch fraků.

Mý šimi střevíce jsou blátem naleštěný

a celý Olšany jsou jako ubrečený.

A teď mi třeba pouta můžou dát.

Už nechci nic, jen tmu, jen tmu a spát.

Ať nikdo z vás se neptá jak mi je.

Adié, lásko. Lásko, adié.