Admirál

1. Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál,

tělo jako lineár, no ideál po kterém ženy šílí.

Jeho pohled žárem plál a sliboval že by mi dal

svatebním darem křižník co kotvil opodál.

2. A proto do mých snů pak vstupoval ten admirál můj admirál,

jak na lodním můstku stál a vzpomínal na mě když bouře kvílí.

Jak všech moří mocný král si s větrem hrál můj admirál,

to jeho mužný klíčí vlál z něho bílý šál.

A7

R: Říkal (on říkal) život je jak oceán,

když se dva setkají tak musí spolu plout .

A7

Láska je křehká jak porcelán

a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne,

Emi A7

a ten kdo to snad neví tak je bloud.

3. Vzdávala jsem nebi dík, že můj milý je námořník

ústa jako zralý fík a známý zvyk měl chůzi kolébavou.

Říkal mi c'est manni fei, znal francouzsky můj námořník,

já snila jsem že jednou unese mě na rovník.

R: Říkal (říkal) že touží po zátoce,

v které by po cestách mohl se mnou spočinout.

Láska musí nésti ovoce

a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne,

a ten kdo to snad neví tak je bloud.

4. Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál.

Tělo jako příložník, no námořník a já jsem naletěla

na tenhleten hloupý trik: nebyl admirál nebyl námořník,

já poznala jsem záhy byl pouhý převozník.