Modrý kalhoty za úplňku

Modrý kalhoty za úplňku

Ty kalhoty, co mají modrý nohavice,

jsem našel vedle popelnice,

snad slzy neroní, bezdomovci zklamaní.

Páč tyhlety kalhoty mám z krabice,

s nápisem „Pro bezdomovce“,

snad nejsou naštvaní bezdomovci zhrzení,

snad na mě nečekají

– někde v křoví schovaní!

Alice mi říkala,

hlavně, když půjdou dobře dolů

a pak si výskala, když šly šly šly šly šly.

Alice mi říkala,

hlavně, když půjdou svlíkout

a pak už se jen smálala-lalalalalala!

Ty kalhoty, co mají modrý nohavic,

jsem našel vedle popelnic,

snad slzy neroní, bezdomovci zklamaní.

Až děsivý je zjištění, když si člověk uvědomí,

jak málo stačí, abys

jedním z nich mohl být, jó.

Stejně to kámo – nesmíš nikdy zabalit, vole

nesmíš nikdy zabalit.

A policie, ach policie, zastavila mě v ulici,

prej – co to pije, co to pije,

snad pívo či slívovici!

A sud kulatý, rys tu pije,

tu je kára, ten to ryje,

ještěže mám tu Alici,

co na mě doma čeká…

pro ty kalhoty…

dokonalá francouzština…