Vítr v kešeni

Mám pod vočima kruhy

a po všech známejch dluhy

a značnou potřebu vzpruhy,

vždyť na cestě do truhly

mý dny jedny jsou jak druhý.

Chci sundat trochu tíhy,

co mi dělá v duši rýhy,

chci aby moje nohy

ze zajetý trasy uhly,

než se změním v hnědý uhlí.

Jenže na cestě z kruhu

svítí spousta barů

a každej z nich mi

votevírá náruč

a moje duše široká

na mě mrká,

že je to ó-ká.

Mám vítr v kešeni

a ostudu jak lešení,

vím že už jen vzpomínky

zbudou k potěše mi,

než mí věřitelé

začnou hledat řešení

v oběšení

pryč odnese mě Šemík.

Mám vítr v kešeni,

však nepropadám zděšení,

vím, že jiskru naděje

někdo vykřeše mi,

pak se vrátím,

z hanby kabát,

uši svěšený,

a touhu život žít

nad nějž není.

Pil jsem den a noc

a bylo toho moc,

ale nebylo toho dost,

stále jsem víry prost,

že někdy zlepší se můj post,

a že tu nejde jen vo posty

vykládej mi třeba postý,

vím že v týhle společnosti,

je za vola, kdo se postí,

tak mi teda řekni co s tím.

Chtěl bych fakt zvednout hlavu,

ale pak jen koukám se, kerý

futra jsou vhodný

pro zaseknutí sekery,

a moje duše široká

na mě mrká,

že je to ó-ká.

Mám vítr v kešeni

a ostudu jak lešení,

vím že už jen vzpomínky

zbudou k potěše mi,

než mí věřitelé

začnou hledat řešení

v oběšení

pryč odnese mě Šemík.

Mám vítr v kešeni,

však nepropadám zděšení,

vím, že jiskru naděje

někdo vykřeše mi,

pak se vrátím,

z hanby kabát,

uši svěšený,

a touhu život žít

nad nějž není.

Až mě pak jednou z baru

odnesou nohama napřed

a až mi to Honza Rejžek

v nekrologu natře,

uzná, že i přes ten vítr v kešeni

a srdce v sádře,

tenhle život žil jsem

vždycky nadřeň

až na dřeň.

Mám vítr v kešeni

a ostudu jak lešení,

vím že už jen vzpomínky

zbudou k potěše mi,

než mí věřitelé

začnou hledat řešení

v oběšení

pryč odnese mě Šemík.

Mám vítr v kešeni,

však nepropadám zděšení,

vím, že jiskru naděje

někdo vykřeše mi,

pak milí zlatí,

pak Vám to splatím,

teď ale ne,

teď letím,

tak zatím...