Gréta

Gréta byla křehká holka

s podmanivým hlasem

anděl z bytu o patro výš

Slýchával jsi ji cvičit

Beethovena na terase

vždyť víš

Na večer do oken

se linul tón za tónem

Melodie co mocná

Naději dát,

že v týhle době neutonem

byť je nemocná

Když noc je tichá,

ze tmy slýcháš

její hlas co zní

i v křídlách letu z vězení

Bylo to v lednu

když Gréta ztratila se

ptal ses po ní až do března

Věřils že v okolí

by holku s tímhle hlasem

každý dobře znal

Všichni však tvrdili,

že v tom bytě nežijí

žádný lidi desítky let

Že Gréta žila jen

v tvý dětský fantazii

co sis s realitou splet

Když noc je tichá,

ze tmy slýcháš

její hlas co zní

je v srdci další otazník

Čas je jak rez

i my jsme zrezli časem

Nevěříme už pohádkám

teď už nezkoušíš ptát se

Grétu máš jen za sen

za pouhej klam

Ale když občas procházíš se

pod terasou,

zastavíš se tu na pár chvil

A cítíš že nad tebou

křídla anděla jsou

co dřív tu žil

Když noc je tichá,

ze tmy slýcháš

její hlas co zní

jak dveře zpátky do dětství

zpátky do dětství

zpátky do dětství

jak dveře zpátky do dětství