Květy zla

Ty, který nejvíc znáš, archanděli Hněvu

Jsi zavržený Bůh a zbavený chvalozpěvů

Ó, jak ukřivdil ti, kníže Exilu

Ač byl jsi poražen nepřišel's o sílu

Ty který víš, pane hlubin králi

Jsi lékař úzkostí a utišuješ žaly

Ty který víš, že všech nejkrásnější anděli

Který jsi byl osudem opovržen a zrazený

Ty otče sirotků jež hněvu proklínaje

Bůh otec vypudil nás z pozemského ráje

Ty lampo vyhnanců a objevitelů

Jsi knězem šibenic a padlých mstitelů

Ty abys zachránil nás z pozemského víru

Učil's nás alchymii míchat jed a síru

Ty, který pronikáš svým zrakem arzenál,

víš, kde kovy pohřbené spí v tvrdém lůně skal

Znáš každý kout máš moc nad temnotami

Kam nepřející Bůh ukryl svoje drahokamy

Ty, který se Smrtí svou starou milovnicí

splodil jsi Naději tu ladnou kouzelnici

Ty vkládáš do srdcí žen nebezpečné dary

Kult ran a přepychu na nahém těle cáry

Ó, náš králi, tví uctívatelé

jsou poznamenaní jako Kain na těle

Ty abys zachránil nás z pozemského víru,

Byl jsi poražen, nepřišel's o sílu

Ty, světlo prokletých, štvancova hůl

Ty's pod šibenicí modlitbu mou vyslechnul

Buď zdráv a veleben v tom ráji na nebi

Kde's vládl, Satane, tvá moc tě velebí

Buď zdráv tam v hlubinách, kde poražen spíš v tichu,

Ať jednou spočinu pod slavným stromem hříchů

Slituj se nad dlouhou mojí bídou

Dej jednou duši mé vedle tebe spočinout

V tu slavnou hodinu, kdy jako nový chrám

Já tvoji ratolest zas zvednu k výšinám

|: Natrhám květiny zla na dně propasti černého ráje :|

|: Natrhám květiny zla, černého ráje :|