Černé slzy

tisíc roků v temnotách jsme odsouzeni žít

zlomená jsou naše křídla, nevzlétneme víc

nad tím vším se vznáší anděl milosrdný nám

svými křídly víří prach, v kterém vše zaniká

V nocích povstal Nosferatu se svým údělem.

Svou tvář zpatřil v zrcadlech, rozbil je kamenem.

Vítej v dobách utopie, gotiky a snů

přežijem či zahynem až v konci našich dnů...?

Náš je úděl temných stínů,

v noci bloudit po hvězdách.

Všichni přijdou až se setmí,

černé slzy na řasách.

Pod závojem absolutna dřímá nový věk

hříšná města, časy her a náruč nevěstek.

Žádné touhy po poznání, žádný nový zvrat

Ikarův pád pro člověka, antihipokrat

Náš je úděl temných stínů,

v noci bloudit po hvězdách.

Všichni přijdou až se setmí,

černé slzy na řasách.

Pod závojem absolutna dřímá nový věk

hříšná města, časy her a náruč nevěstek.

Vítej v dobách utopie, gotiky a snů

přežijem či zahynem až v konci našich dnů...?