Co můžeš mít

Hedvábný šátek z vesnické pouti, krepové růže co k pleti jdou ti

cukrovou vatu a písničky třicátých let.

Dva roky prázdnin od Julla Wernea, noc plnou vášně, když budeš věrná,

případně obraz jedné z mých praštěných tet.

R: /:To všechno můžeš mít, to všechno můžu ti dát.

To všechno můžeš mít na každý pád.:/

Kamínek lávy sicilské Etny u dveří možná polibek letmý,

plyšovou želvu a pálenku z Vizovic.

Z vojny mám doma zelené trenky, armádní ešus, ponožky tenký

a hodně lásky, kdo by dal ještě víc?.

R:

Vltavu, Labe, Berounku, Ohři, Severní moře, písečnou bouři

podívej tohle je můj první vypadlý zub.

Na stole leží dort co jsem upek, mám taky jizvy z klukovských půtek

a jednu fotku, kdy jsem hrál za místní klub.

R:

Dřevěnou chatu naproti v lese, brazilskou kávu tak už se nese,

přemýšlím lásko, co ještě pro tebe mám.

Zůstal tu kousek modrého z nebe, až si ho vezmeš nabídnu sebe,

přitom se trémou na tebe nepodívám.