Zloděj a dezertér

Tady se skryjeme, bratře, řekl muž s rozedranou halenou

svému druhovi ve vojenských botách.

Oba stáli mlčky před rozpadlým stavením,

kde hodlali najít úkryt před bouří

a královským vojskem, které jim bylo v patách.

Oba chtěli zůstat neviděni,

oba měli proč se ukrývat jako myši z děr.

Jeden byl tulák a jarmareční zloděj, který unikl šibenici,

druhý byl vojenský zběh, dezertér.

R: Nemůžu spát, někdy až do rozednění

Čekám na ráno - na ránu z milosti v temnotách

Dnes v noci jediná hvězda na nebi není

Herodes vede své vojsko k děťátku v jesličkách

Kdo zváží můj strach a mou odvahu na miskách vah?

Už mnoho měsíců putovali zasněženou krajinou,

podpírali jeden druhého

a společně snášeli hlad a bídu, mráz i sníh.

Zloděj snil o poklidném životě venkovana,

dezertér blouznil o vojenském štěstí

a slavných vítězstvích.

Jedné noci zloděj zul své boty

a vedle spícího vojáka

položil svou tornu s ukradeným zlatem.

Jeho modrý kabát si přehodil přes ramena

a bedra si opásal jeho opaskem.

Je na čase vydat se každý svou cestou,

bratře, a žít dál, ber kde ber.

Jen ty jsi od této chvíle zloděj a já dezertér.

R: Nemůžu spát... (2x)