Vlaštovky

Dmi Ami

Každé jaro z velké dáli

vlaštovky k nám přilétaly,

někdy až dovnitř do stavení.

Pod střechou se uhnízdily

a lidé, kteří uvnitř žili,

rozuměli jejich švitoření

O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách,

o vysokých horách, které je nutné přelétnout,

o nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů,

o korunách stromů, kde je možné odpočinout

Jsme z míst, která jsme zabydlili,

z hnízd, která jsme opustili,

z cest, které končí na břehu

Jsme z lidí i všech bytostí,

jsme z krve, z masa, z kostí,

jsme ze vzpomínek, snů a příběhů

Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích

a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme

Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti

na tomhle světě - přicházíme, odcházíme

A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo,

odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát,

že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto,

že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat

Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách,

ve vysokých horách, které je nutné přelétnout

Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů,

v korunách stromů, kde je možné odpočinout