Vetřelec

Nevím, co to tenkrát vjelo do mě

Jednou takhle nad ránem

Podívat se potají, co je v tom domě

Porostlým břečťanem

Trochu jsem se bál, abych nevzbudil psa

Když přelézal jsem přes braňku

Ale pes jako starej známej zavrtěl ocasem

A pokračoval ve spánku

Šperhákem v zámku otáčím jemně

Zkušeně a obezřetně

Pak chvíli stojím na prahu, aby si oči

Přivykly ve tmě

Odněkud slyšet chrápání

To pán domu spí jistě spánkem netušících

Anebo možná jak už to chodí

Vyspává po opici

Rozhlížím se kolem, co bych sebral

Co nacpat do svýho zlodějskýho vaku

Ale tolik divných krámů, co se tu válí

Jak někde na smeťáku

Smradlavý deky, plesnivý konzervy

Rezavý plechovky, lžíce z plastu

Špinavý prádlo, páchnoucí zbytky

Lahve od chlastu

Poblitej koberec, sto let starý noviny

Na stěně krví nápis „Meine Liebe“

V igelitce na židli chcíplá kočka

A v odpadkovým koši se něco hýbe!

Kostlivec ve skříni, oběšenec ve špajzu

Na tváři strašná smrtelná grimas

Mrtvá ženská ve vaně, dítě ve sklepě

A v lednici kusy krvavýho masa

Nevěřícně třeštím zrak na ty jatka

Bože, jakej děs mě tu ještě potká?!

A strnu, když spatřím, že nad krbem visí

Moje vlastní fotka!

Hrůza mi najednou projela mozkem

Couvl jsem k východu podvědomě

Tak rychle pryč než se probudím a zjistím

Že vykrádám sám sebe

Ve svým vlastním domě

Ve svým vlastním domě

Že vykrádám sám sebe

Ve svým vlastním domě