Sáro!

Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo

že tři poslové Boží k nám přišli na oběd

Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo

mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?

Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu

a pro všechnu lidskou pýchu

má jen přezíravý smích

A z prohraných válek se vojska domů vrací

Však zbraně stále burácí

a bitva zuří v nich

Vévoda v zámku čeká na balkóně

až přivedou mu koně

a pak mává na pozdrav

A srdcová dáma má v každé ruce růže

Tak snadno poplést může

sto urozených hlav

Královnin šašek s pusou od povidel

sbírá zbytky jídel

a myslí na útěk

A v podzemí skrytí slepí alchymisté

už objevili jistě

proti povinnosti lék

Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit

o tajemstvích noci

ve tvých zahradách

A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce

teď hraju o tvé srdce

a chci mít tě nadosah

Sáro, Sáro, pomalu a líně

s hlavou na tvém klíně chci se probouzet

Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno

a v poledne už možná bude jiný svět

Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!

Andělé k nám přišli na oběd