V té naší zahrádce

Od pluhu na hrad kráčí směle

Přemysl, pozván Libuší,

národu svému by stál v čele,

jak se to dělá, netuší.

Ze sna se zjevil, k městu hledí,

jehož sláva hvězd se dotýká,

oplývající mlékem, strdím,

sto věží a samá putyka.

„Přemysl na Hrad!“ národ volá

v té naší zemi bohaté,

Hitler všech zahrad s hlavou vola,

jen jeden stupeň ke zlaté.

Od pluhu na Hrad kráčí směle

a pak, že mu to nesluší,

už máme svého velitele,

co umí hladit po duši.

Zamyšlen, při pohledu k hvězdám,

kterých se sláva dotýká,

tuhletu hvězdu ale neznám,

pořád mi někam utíká,

za oknem postava se krčí,

posílá pozdrav z vesmíra

a Lajka při krmení vrčí

na hrdinu Vladimíra.

Vladimír Remek, Podlaha Přemek

v té naší zahrádce

máme se jak v pohádce

Vladimír Remek, Podlaha Přemek

v té naší zahrádce jak v pohádce!