Krutej John

Rec.: Nevím jestli tahle story je pravda , anebo je to naprostej vejmysl. Ale ten tulák , kterej jednoho deštivýho večera přišel do našeho města, tu má ve stínu pumpy hrob. A ještě dneska , když někdo vysloví jméno Krutej John , vzpomenu si na jeho songy, co hrál u starý pumpy na svou kytáru.

Měl kabát černej, děravej a voči jako noc.

A nevadí , že vítr fouká v městě vládne noc.

Vlak vodjíždí a houká a k nebi stoupá dým,

nepřítomnej pohled, na silnici jeho stín.

Stál tam se svým stínem , měl boty špinavý

Krutej John, král tuláků: „stát už mě nebaví“.

Tak vzal si svojí kytáru a tichu noci hrál.

A vítr si s nim pískal a vítr se mu smál.

Pár tónů, který neladí a roztřesenej hlas,

pár panáků a deště aplaus, zejtra je tu zas.

Pod děravym kloboukem je celej jeho svět,

Ledovej má pohled i srdce samej led.

U starý pumpy za městem tam vždycky sedával,

byl hladovej a smutnej, na celej svět nadával.

Svý temný songy zpíval, hnusný a prašivý,

byl žíznivej, kde skončil, to tuláckej bůh ví.

Ref: Krutej John, Krutej John a na kytáru hrál

městskej park byl vždycky jeho naplněnej sál

Každej, kdo šel kolem, se mu vždycky jenom smál

Krutej John, Krutej John, Krutej John si svou smrt přál!