Krchowska

Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let

a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele!

R: Všechno? Všechno? Tak to zas ne! Tvá svíce až jednou zhasne,

tma vyteče z kalamáře na tvou bledou stěnu tváře.

Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let

a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele!

R: A to bude konec světla. Kdyby tma tvůj obraz smetla,

tak buď sebe, či tvůj stín zpátky na zeď pověsím.

Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let

a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele, je mi všechno u prdele, je mi všechno…