V prázdnu

Když se snáší stín,

marně odháním strach

v srdci, co mám.

Je snad prokletí,

že v mým objetí seš

nepřítomná.

Skrýváš, co nahlas říkat,

máš, v duši se stmívá.

Vnímám, jak tě ovládá

zášť mlčenlivá.

Dávám všechno, co mám

a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.

Vzdávám to, že tě snad budu znát

a jen váznu tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Za dne s úsměvem

říkáš všem, že jsem ten,

se kterým souzníš.

Den však skončí tmou,

v níž se stáváš tou

jíž jsem na obtíž.

Skrýváš, co nahlas říkat,

máš, čím jsem ti já tu.

Lží pár přikryje nás,

jak plášť z opiátů.

Dávám všechno, co mám

a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.

Vzdávám to, že tě snad budu znát

a jen váznu tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Nechci dál, už hrát.

Vymeť špínu

z pod koberců.

Chceš-li pryč,

proč mi lhát.

Dávám všechno, co mám

a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.

Dávám všechno, co mám

a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.

Vzdávám to, že tě snad budu znát

a jen váznu tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.