Zlatý náramek

Do záře hvězd uleháš, usínáš,

na zlatém náramku máš, jméno máš,

ten, kdo ho vyrýval, chtěl ti vše dát,

lásku však ukrýval, neuměl brát.

Když jednou ztratilas míč v obilí,

on hrál si s ním, byl štěstím opilí,

rád křídou kreslíval po věžních zdí,

déšť všechno omýval, slyšel tvůj smích.

Pak mu táta prozradí, že musí

zítra koně zapřáhnout, dál zas jít,

nešťastný usedá u tvých dveří,

co na práh ukládá, to ti svěří.

V duši tvé zanechal žal, trpký žal

a všechny vzpomínky vzal, s sebou vzal,

jen zlatý náramek ze všeho zbyl,

se jménem oddaně dávno co byl, dávno byl, co byl.