Mít tisíc životů

Mít tisíc živo tů,

moh bych si ten svůj nanečisto psát,

brát jeho nahotu,

škrtnout každé fuj, složit reparát.

Dojít k lásce, na dno věcí,

spadnout k jádru pamětí,

s tím, že vše příště opravím.

Vnitřní oči mít jak slepci,

umřít v ženském obětí,

být klidný, přitom bezhlavý.

Mít tisíc životů,

tak ten současný klidně rozházím,

žít jehle na hrotu,

štěstím nešťastný, jít i do zkázy.

Dojít k lásce, na dno věcí,

spadnout k jádru pamětí,

s tím, že vše příště opravím.

Vnitřní oči mít jak slepci,

umřít v ženském obětí,

být klidný, přitom bezhlavý.

Jen život chvíli na to mám

dát obsah cíli musím sám,

čas nedá souhlas k opravám

cíl minout, o vlas prohrávám.

Mám jeden z životů,

čáru klikatou v daném století,

sním v trávě u plotu

s hlavou bohatou kudy poletím.

dojdu vůbec snadno k věcím,

dojdu k jádru pamětí,

mám sílu na trám únavy.

Budu umět křiknout nechci,

místo křivých souvětí,

čas, kdy se náhle zastaví.