Knihovna

Ó knihovna má své přítmí

Kde ticho nikdo neruší

Jen motýl do snů teď vlít mi

S ním vůně moruší

Vůbec nikdo netuší

To že mívám kámen na duši

Za regály knih se stále skrývám

Před tím hrozným soucitem

Tváře skrývám s divným pocitem

Že spáchal jsem hřích

A znamení mám na lících

Tak jako Kain bloudím

Odpuštění loudím všech hříchů svých

Ó v knihovně kráska stává

A nosí knížky v náručí

Co říct slov se spíš nedostává

Když kráska poručí

Něžné růže vypučí

V Antarktidě její krása zaručí

Že roztaje sníh a jaro přijde

Ptáci slétnou s jabloní

Slunce vyjde jí se pokloní

Kvítka ve větvích

I rákosí v potocích

Tak proč je dál smutná

Proč neochutná léčivý smích