Vterina vecnosti

Než labutě křídly se

zvednou od hladiny

ve městě skel

a vteřina věčnosti

sestoupí níže

do našich těl

Pak já budu tam blízko stát

už nezkoušej kam až se

doplavat dá

bez návratů

někdo má tě rád

Na život co sám tu zbyl

a z šatů se svlék

na ztracený v chůzi cíl

štěstí je lék

štěstí je lék

štěstí je lék

Na staleté míjení

dvou divokých řek

na moře co blíž není

štěstí je lék

štěstí je lék

štěstí je lék

Je za dveřmi světlo

a já ruku tvou

ti na kliku dám

čím to že zdá se mi

že jsem tu byl

a dlouho tě znám

Pojď všechno si můžem říct

o zlé sestře noci když

v osamění

touží se smát

tak líbej mě víc