Ty slzy dávno vpila tráva

Už v dětství míval jsem ten svízel, že rád jsem se pral.

Rány jsem dával, rány sklízel a šrámům se smál.

Pak začli říkat, že jsem výtržník a rváč

a já měl často málem, na krajíčku pláč,

Zdarma však mír jsem nenabízel a tak to šlo dál.

Poznal jsem dívku v třetím járu a v té jsem se vzhlíd.

Když kluci hráli o ní čáru, já šel jsem je zbít.

A ona prý, že s rváčem nechce ztrácet čas,

tak jsem svou první lásku prohrál, vem to ďas.

R: Ty slzy dávno vpila tráva,

co jedna prohra znamená.

Ty slzy dávno vpila tráva

a hleď, i teď, je stále stejně zelená.

Pak dětské rvačky zvolna řídly, křik míjel můj práh.

A dračí mládě mávlo křídly, když do strun jsem sáh.

Mně struny na hmatníku náhle byly vším

a co jsem dalších lásek prohrál kvůli nim.

R: Ty slzy dávno vpila tráva,

stihl jsem to smát se mezi tím,

Ty slzy dávno vpila tráva, já vím.

R: Tak sbohem lásko a buď zdráva,

co jedna prohra znamená,

ty slzy dávno vpila tráva

a hleď, i teď, je stále stejně zelená.

Neměj mi za zlé ty tam v dáli, že rád jsem se pral.

Snad mi ty boule za to stály, i trest za to stál.

Tím větší lásku, větší víru dneska mám,

a co ty další, které dávno jsou ty tam.

Ty někdy zábly, někdy hřály, a život šel dál,

život šel dál, život jde dál