Zrcadlo

capo I

1. V kalužích, po dešti umíněném,

zrcadlí se nebe a pouliční šeď

Utonulá v moři anonymních tváří,

s pocuchanou vírou, jak Magdaléna Máří,

Špičkou boty lehounce ten chmurný obraz světa roztříštím.

R: Kdo zkouší stavět most mezi černou a bílou,

mezi ošklivostí slov a krásou labutí.

Kdo hledá souvislost mezi důvěrou a vírou,

narodil se v prázdném století.

2. Do větru jdou slova plná přání.

Není vůbec snadné hledat stejnou řeč

S večerem, když člověk cítí osamělost

Nemusí hned s lahví hrát si na dospělost

Spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál

R: Kdo zkouší stavět ...

3. Na cestu nám ještě slunce svítí

Proč si lámat hlavu se ztrátou iluzí

Najdeme-li v sobě i pro druhé chvilku

Neskončila ještě doba romantických snílků

Znovu s moudrou hloupostí vracíme se zpátky do lesů

R: Kdo zkouší stavět most mezi černou a bílou,

mezi ošklivostí slov a krásou labutí.

Kdo hledá souvislost mezi důvěrou a vírou,

narodil se v prázdném století.