Vědomí člověka (V půli cesty)

Vědomí člověka

těžko se vyvléká

z provázků, co loutky řídí

Zrození dospějí,

Ve známých kolejích

a poznají jen tolik, kolik vidí

Že slunce zapadá,

čas jsou hodiny,

a že se kolejnice v dálce setkají

Kdo nechce hlodat kost,

či prosit o milost,

tančí, jak mu jiní pískají

Jak hroši bez kůže,

proč člověk nemůže

si poslechnout, co šeptá jarní déšť

Při tanci uhnaní

berou svět do dlaní

a vlastní pravdou váží cizí lež

Tím nám pořád uniká,

proč tančí motýli

a kam se na podzim hejna ptáků vytrácí

Protřelí životem

strouhají mrkev těm,

co lapeni jsou v blůzách svěracích

Stůj poslouchej,

tančíš příliš rychle,

Hudba nebude hrát dlouho,

A věř mi, že až ztichne

Bude pozdě hledat důvod,

proč jsi jinde, než máš být

Kdo Tě opil rohlíkem

a kázal, kam chceš jít