Marien

Memento vitae

Včera jsem se díval na tvé ruce

Zdá se mi, jako by trochu zestárly

Promiň, já nikdy nebyl zrovna všímavý

A najednou, jak šutrem do hlavy

Došlo mi že jedem rychlíkem, co těžko zastaví

Tobě zase přišlo děsně vtipný

že vytrhla´s mi z hlavy šedý vlas

A náhle začal se nám prodlužovat stín

Už neptáme se lístků kopretin

A kolikrát jsme vyhlíželi čápy, kdy se vrátí na komín?

Pojď ke mě prosím, ať tě můžu obejmout,

Zpíváme jak nám někdo mává taktovkou

Skončí to dříve, než se stihnem nadechnout

Můj vlas v tvé dlani už je první vlaštovkou

Doznívá v ústech sladkost romantických vět

Že spolu zůstaneme až na věky věků

Jo holka, vydrž ještě nejmíň třicet let

Vyvedem mladý a než skončí důchoďák zvládnem hypotéku

Stěží bych si já mohl stěžovat

I když mé boty zdobí špína z cest a bláto

I když nám osud rozdal karty v přízemí

A složenky nás drží při zemi

Jsem nejbohatší nejšťastnější mužskej

Když zpod stolu slyším táto...