Tkanička

1. Ležela tkanička na ulici.

Řekni: kdo takové věci ztrácí?

Podivnej charakter musel to být,

kdo umí tkaničku z boty ztratit.

2. Řek' jsem si: nutně ho musím potkat,

máme si navzájem co povídat.

On poznal tajemství, jak šťastně žít,

vždyť umí tkaničku z boty ztratit.

3. Zkoumavě jsem se po lidech díval,

celičký den jsem po městě bloumal.

Kterej z vás asi tak mohl to být,

kdo umí tkaničku z boty ztratit.

4. A lidi vykračujou prkenně,

naoko vypadají důstojně.

Až příliš prakticky umějí žít,

no neuměj' tkaničku z boty ztratit.

5. "Čí je ta tkanička?" tiše se ptám,

že najdu vlastníka, už nedoufám.

Těch lidí okolo nemůže být,

ti neuměj' tkaničku z boty ztratit.

6. Večer byl, slunce dávno zapadlo,

když se smutné srdce rozehřálo:

jen jeden z lidiček mohl to být,

ten umí tkaničku z boty ztratit.

7. Jen jeden z nás toulavou duši má,

z ulice k ulici se potlouká.

Malinkej cikánek musel to být,

ten umí tkaničku z boty ztratit.

8. Tak teď, když odpověď konečně znám,

závažný závěr tu udělám,

že ze všech člověků má se nejlíp,

kdo umí tkaničku z boty ztratit.