Slunečnice

1. Je to všechno strašně dávno,

slunce bylo větrem milováno,

těhotné slunce se jen usmívalo,

a najednou tu slunečnice je.

2. V okně domu slunečnice stojí,

barák za chvíli strhnout dají,

jen malé děti potichu šeptají:

k čemu tam ta slunečnice je?

3. Člověk jak slunce dobrý není,

svý nalady jak počasí mění,

nevšímá si střech, jde po dláždění,

tak k čemu tam ta slunečnice je?

4. Nebe na lidi sluncem kýchá,

sluneční rýma nám srdce zadýchá,

očima z ulice se slunce líbat nechá,

a proto tam ta slunečnice je.

5. Slunce neobléká šaty nedělní,

svou nahotou morálku lidí raní,

holky mám rád, když jsou slunci podobný,

a proto tam ta slunečnice je.

6. Slunečnice se právem k slunci hlásí,

svou hlavou ke slunci hází,

a člověk si v závisti hlavu srazí,

a proto tam ta slunečnice je.

7. Kdyby každá holka slunečnicí byla,

to by život náš byl roztančená víla,

ale život je šašek a blázny z lidí dělá,

a proto tam ta slunečnice je.

8. Mám také přání, když hvězda padá:

chci, aby ta holka byla pořád mladá,

mladá mládím, co na lidský řeči nedá,

a proto tam ta slunečnice je.

9. Až půjdeš z domu ráno,

budeš mít se sluncem ujednáno,

že štěstím pokropí tvou duši,

a proto tam ta slunečnice je.

10.=1.