Pravděpodobné vzdálenosti

Ten tichý hřbitovní nářek větru

To je vzdálenost od starých lidí

Veškeré vzdálenosti slyšíš v tichu

Vzdálenost syna od otcových starostí

Prý chodíme okolo, prý jdeme vpřed

Prý jsme zaostali, prý, prý…

Jen pravděpodobnej žal, pravděpodobnej svět

Pravděpodobná láska a pak se dožijeme let

Představ si tmu a pár ran do obličeje

A ránu kolenem od země do břicha

Injekční stříkačka benzínem srdce ti zaleje

Ale nejvíc bolí ta představa tichá

Byly to jen přemety a žádná cesta životem

Stojíme pořád tam kde jsme, jen tam

Pouze představy jsou bolestivé

Mimo představy se dá všechno přežít

Všechno unese chodník, vraždu i lásku milenců

A potom kočku, která dovede ve tmě žít

Žiju úplně jinde a o tom něco víš

Ale hledej, není k nalezení

Když se na tebe dívám, vidím, jak vypadáš

Zkušenost mi poví, kdo pravděpodobně jsi

Nikdy se nedozvím, co se na všechno říká

Pravda je barová tanečnice a pro každého zvlášť tančí

Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet

Pouze za lež, která se pravdě podobá

V tom tichu slyším nad sochou starého Inka

Monument času a nikdy neporozumím

Nepochopím, proč byla řecká socha strakatá

Žádnej důvod nepochopím

Pravděpodobně mělo to důvod

Někdy nervy i slovo nevydrží

V tom tichu slyšíš všechny kroky vrahů, milenců a bláznů

A jak je svět velkej, to si sám určíš

Umřeš a narodíš se jen za svou osobu

Na to zapomenout nesmíš

Je pouze ticho a v něm slyším pravděpodobné vzdálenosti

Ale hledej, není k nalezení

Ostrý vzduch, ostré slunce, ostré hory, strmé skály

A květiny - kdo je ještě jednou uvidí

Snění tibetských mnichů

Chrám Einsteinových myšlenek smělých

A nebo bača s ovcemi

Každá výhra je zároveň prohra

Pokaždý konec zvítězí

Křesťané prostřeli ubrus svědomí

K stáru je to ubrus z nejhorší špeluňky

Jen vidím ze svého místa, že mi nikdo nerozumí

A že pravděpodobně slunce zapadá za hory

A co je vesmír?

Snad jenom ta chvíle

Kdy se člověk do propasti řítí