Litvínov

Copak jste lidičky, copak jste provedli

Že jste tu zavřeni v tak velkém vězení

Zdali jste někoho chudého podvedli

A teď jste tady v těch barácích zavřeni.

Gmi D7

Nikomu na hlavě vlásek jsme neohli

Gmi

Jsme velcí dobráci, to bychom nemohli

Jsme tady za prací, výdělek tu máme

Za byt a za stravu, za oděv děláme

A proč v tak nepěkných barácích bydlíte

A proč tak zkažený vduch tady dýcháte

A co po večerech, co tady děláte

Když slunko zapadne, kam spolu chodíte

Kam bychom chodili, doma si sedíme

Máme televizi a tak se díváme

Když program skončí, k spánku uléháme

Za byt a za stravu, za oděv děláme

A já jsem myslel, že spletl jsem silnici

A místo do města, dojel jsem k věznici

K velkému táboru, kde lidé pykají

Za to, že člověku, bratru ubližují

Odkudpak jsi přišel, že se tak hloupě ptáš

Když se ti nelíbí, proč se pryč nevydáš

My to své městečko docela rádi máme

Za byt a za stravu, za oděv děláme

Prosím vás, počkejte, dovolte otázku

Zda když tu žijete, myslíte na lásku

Na krásu, na štěstí, co je po bolesti

Co bude zítra a co bude po smrti

Z toho jsme vyrostli, tím se nechcem trápit

Takové myšlenky je nejlépe zabít

Hluboké úvahy koňovi necháme

Za byt a za stravu, za oděv děláme

Ach, moji lidičky, já vám nerozumím

Myslel jsem, že duše je největším bohatstvím

Umět si trochu hrát, mít pěkné věci rád

Dívat se na mraky, z louky se radovat

Podivně promlouváš, mladičký řečníku

Však jednou zmoudříš a poznáš svoji mýlku

Od nás starých se uč, my zkušenost máme

Za byt a za stravu, za oděv děláme

Vězeňským táborem smutně se procházím

Nebe už modrá se a už ptáky slyším

V tu tichou hodinu chci potkat člověka

Tisíce jich tu spí, mě nikdo nečeká

Nerozumím lidem, podivná je doba

Smutná je nálada města Litvínova

Lidičky bratři, za hodinu vstáváte…