Havlíčku, Havle

1. Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili

andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí,

pohádka pro děti, loutkové divadlo,

tahají za nitky, nevyjdou na světlo.

R: A podle litery "paragraf - šavle"

teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,

a podle litery "paragraf - šavle"

teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!

2. Trochus' je popletl, řídil ses zákonem,

co platí nad lidmi a také nad pánem,

pán se však urazil - jaképak zákony,

on přece nejlíp ví, kdo má být poslušný.

R:

3. Co tě to napadlo, foukat jim do kaše,

nejezdils' na koni, cválal jsi na bleše,

pan Bach má básníky ve velké vážnosti,

jak rád je v erárních komůrkách pohostí.

R:

4. Vždyť je to nerozum, zkusit se s mocným přít,

mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit,

a při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal,

stačilo pochopit, stranou bys nezůstal.

R:

5. Potichu, bez hluku přišli tě navštívit,

korektně, zdvořile, nemoh' jsi odepřít:

"Hostinské pokoje, mistře, už čekají,

oblek si neberte, lepší tam dávají."

R:

6. V Brixenu na rynku holky si šeptají:

"Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají,

vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli,

že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli."

R: