Neklaunova zpověď

1. Já zřídka se už s vámi vídám,

tak se vám teď vyzpovídám, co mám rád

o místech, která v srdci mám,

na která v Praze vzpomínám, než začnu spát.

Na síť Úterských potoků

s věží Gutštejna po boku, tam opodál,

kde, ač je třeba pondělí,

rád bych si v obci Úterý zas pivo dal.

Zas přejdu náhon od mlejna

a vidím střechy Rabštejna se v slunci hřát,

snad zítra vítr zavěje mě pod Liblín a na Skryje,

směr Křivoklát.

2. Po Javornici nahoru

a zase kluky Ryvolů tam potkávám,

do bedny kopou od whisky

pak země pro mý tenisky je vratkej prám.

Teď seděj známí lesníci

na Přísednici v seknici a s nima já,

zas jíme stejný krajíce,

že okováme zajíce se pábit dá.

Pak staré kempy pod Vlastcem,

na Muří nohu jít zas chcem a Zbirožák,

tam Plivník hraje Vačkáře, mně štěstí stoupá do tváře

a vlhne zrak.

3. Dál Berounka je béžová,

po přívalech, věž Tejřova se tyčí tam,

kde smekám jako prosebník

a fialovej poustevník jsem snad já sám.

U rozvědčíka světlo plát

pak uvidím i místo, které mám tak rád,

a zadoufám, že Ota Pavel novou

a moc tlustou knížku začal psát.

A když ta místa uvidím

a mému ohni klekne dým, mám v srdci klid,

už nemám žádnou otázku, jen beru tornu za přezku

a můžu jít, dál jít.