Balada zimní o smutném osudu zdomácnělého divočáka

1. Na horské boudě tam, co je Kvilda,

pracoval v kotelně mladý muž Vilda,

veselou myslí oplýval stále,

žertíky, legrácky, no a tak dále,

ze všeho nejradši měl ale sázku,

sázel s kýmkoli o cokoli,

jednu tu sázku bych měl na ukázku,

dál ať už promluví protokoly.

2. Vilda byl známý lyžařský koumes,

trénoval pod lesem, měl už tam svou mez,

přesvědčen o svém lyžařském umu

vsadil se s kuchařem u láhve rumu,

že klidně naučí lyžovat Vaška,

stanovil si tak cíl velmi smělý,

možná vám připadá to jako fraška -

- Vašek byl divočák zdomácnělý.

3. Posílil Vilda na výhru šance,

zhotovil sněžnice pro Vaška-kance,

a když měl přes den v kotelně topit,

vymýšlel vázání pro úchyt kopyt.

Za týden na kopec ved' Vilda kňoura,

lyže mu k paznehtům připevnil hned,

nic platná nebyla kňourovi vzpoura,

proti své vůli byl postrčen vpřed.

4. O kousek níže právě v tu chvíli

přijížděl po cestě trabantík bílý,

v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče

vraceli myslivci z poslední leče,

vesele smáli se pomezi doušky,

že domů nepůjdou, pěli v triu,

ztichli tam sto metrů vod staré soušky,

mysleli, že už jsou v deliriu.

5. Co se to řítí proti nim z Hamru,

Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů,

kdo to kdy viděl na týhle trase,

na lyžích z kopce jet divoký prase?

Stojeden kilogram hmotnosti kňoura

srazil se s trabantam jak tvrdá pěst,

modřiny, boule a ve dveřích ďoura,

tak Vaškův poslední skončil se sjezd.

R: Vilda sezval kamarády na vepřové hody,

soud mu určil osm tisíc na náhradu škody.