Balada vojenská o poškození cizích práv

Rec: Levá, dva, pohov, dva, zpívat, dva.

1. Slyšte, jak Míra si civilu neužil

poté, co opustil podmínky polní,

souzen byl za to, že cizích práv zneužil,

všanc dal své vlastnosti morálně volní.

Některé zážitky z vojenské služby

ze všeho nejradši nezažil už by,

obzvláště poručík Meszáros Gábor

dráždil ho jak býka červený fábor,

Míra mu přislíbil stokrát v duchu

odplatu vo síle čtyř dělobuchů.

R: Děvčice nevěrná, hlavice jaderná, vojna je nádherná!

2. "Jen počkej, Gábore, do dne a do roka,

však já ti připravím pořádnou ránu,"

sliboval Míra, a to s tváří proroka,

když tenkrát opouštěl kasáren bránu.

V civilu způsobem poměrně prostým

opatřil pro akci potřebný kostým,

v půjčovně rekvizit za mírný obnos

rozličné vám šatky snesou až pod nos,

než padly ty pravé, zkusil troje

s hodností majorskou stejnokroje.

R:

3. Sluneční brýle a falešné šediny,

Míra měl toho dne parádní formu,

do města, kde sloužil, zas přijel z dědiny,

na sobě majorskou tu uniformu.

Ukrytý v podloubí na hlavní třídě,

čekal, až v ta místa konečně přijde

ten, co ho dva roky soustavně deptal,

chudáka vojáka nikdy se neptal,

jenže dnes Míra byl nadřízený,

Meszáros tím pádem zas vyřízený.

R:

4. Veprostřed náměstí atrakce veliká:

cvičí tam poručík pořadový krok,

za hojné účasti vděčného publika

major ho péruje, až je z toho cvok:

"Čelem vbok, vpravo vzad, krok-sun-krok a klus,

zastavit, stát, raz, dva, tři, pozor, pohov, šlus,

každou chvíli hrozí vám s nepřítelem střet,

proto rychle k zemi a plížením vpřed!"

Aby se Meszáros neradoval,

tak na závěr Míra ho degradoval.

R:

Hej!