Balada o úplatku

1. Poslyšte, ševci i dřevorubci,

baladu truchlivou vo korupci,

vo jednom dědovi-zemědělci,

co s kozou rady už nevěděl si,

bydlel na samotě, měl slámu na botě

a koza nežrala vod čtvrtka k sobotě,

zoufalý penzista řek' si, že dojista

radu mu musí dát internista.

2. Že není ve městě veterina,

požádá doktora Severína,

ráno, když umyl si z očí spaní,

vyrazil do města s močí ranní,

gatě dal na kšandy a nikoliv ze švandy

nalil tu kozí moč do láhve vod brandy,

zárodky potvůrek najde v ní doktůrek,

myslel si upřímně děda z Hůrek.

3. V čekárně doktora Severína

angína, průjem a vedle rýma,

lékaři i sestře Amálii

líčí děd tu kozí patálii,

by svou řeč podpořil, v tašku se ponořil

a vytáh' tu láhev, vo níž jsem hovořil,

než začal myšlenku, s receptem byl venku,

vše bylo hotovo za chvilenku.

4. Tu láhev ze stolu už ze zvyku

schoval si pan doktor do šuplíku,

až půjde po práci pro hovězí,

řezníka uplatí, v tom to vězí,

když přišel do masny, tak bylo vše jasný,

láhev tam zanechal, no řekněte, copak s ní,

řezník, ten, člověče, vypije, co teče,

ať je to po ránu a nebo večer.

5. Sotva však udělat krůček stačil,

tak řezník, co právě bůček svačil,

dostal chuť na doušek, svatá pravda,

rozhod' se, že si z té láhve zavdá,

polknul jen jeden hlt, měl z toho málem smrt,

ze dveří vyrazil a hnal se jako chrt,

napřáh' se vodshora a praštil doktora,

ten na zem upadnul jak brambora.

6. Řezníku, co byl tak zkorumpován,

musel být žaludek vypumpován,

i chudák doktůrek měl toho dost,

vodvezen byl pak na pohotovost,

při hlavním líčení oba dva sklíčení

byli převelice, k base prý klíč není,

a koza ve chlívku žrala i polívku

a děda radostně zased' k pívku.