Balada o nehodě automobilu Tatra

Emi G D Emi

1. Blízko u Senice malá je vesnice,

Ami Emi Edim H7

žila tam stařenka velice nábožná,

Emi G D Emi

v životě škudlila, k Bohu se modlila,

Ami Emi H7 Emi

na stará kolena byla dost zámožná,

G D Emi Hmi

vlastnila chalupu a malou zahrádku

C G D G

v zatáčce silnice E7 do Hrádku,

Ami Emi C D G

ač žila v soudobé společnosti,

Ami Emi Ami(H7) H7(E)

věřila ve spásu na věčnosti.

2. Večerní modlení nesnese prodlení,

v onen den kritický babička poklekla,

v nábožném dojetí neměla ponětí,

že bude za chvíli u brány do pekla.

Obraťme nyní svou pozornost k vozovce,

jel po ní náklaďák, blížil se do obce,

z dřevařských závodů Drevofatra

zásilku potřebnou veze Tatra.

Emi D Emi Ami Emi Ami

R: Paternoster, Boha proste,

Emi Ami Emi H7 Emi

než vám z koster tráva vzroste.

3. Neměla závadu tatrovka v nákladu:

sto rakví na korbě, dalších sto na vleku,

jak po ráně morové ty truhly borové

naskládané k sobě, stěsnané na fleku,

a mokrá vozovka nic dobrého nevěstí,

nebudu tajit vám, že došlo k neštěstí,

nabízím vám jenom k posouzení

historku jednoho vodsouzení.

4. Porušil zvyklosti řidič v té rychlosti,

když šlápl na brzdu, pěkně to vyvedl,

poklesly otáčky, a vprostřed zatáčky

tatrovku s nákladem do smyku přivedl,

najela kola na obrubník zpevněný,

právě v tom místě, kde plůtek byl dřevěný,

a za ním zahrada naší tetky,

co právě duchovní měla pletky.

R:

5. Náklad tím nárazem vymrštil se rázem,

rakve se rozlétly volně do prostoru,

babičky zahradu vodpředu dozadu

souvisle pokryly - vobrázek z horroru,

a pár jich uvízlo i v korunách jabloní,

vtom babka nábožná z okna se nakloní,

klouby i rysy jí rázem ztuhly:

v zahradě jen samé černé truhly.

6. Ubohá poklekla, tuze se ulekla,

že nastal soudný den, očistec záhrobní,

klepala patama, čekala satana,

že si neužije svůj důchod starobní,

když pak k ní přistoupil strážmistr od VB,

svěcenou vodou ho pudila od sebe,

byť o veřejného šlo činitele,

měla v něm ďábla, ne spasitele.