Balada o deviantním Jeníkovi

1. Býval Jéňa premiant, než se z něj stal deviant,

exhibicionista, carara, ten se pozná dojista,

nosí plášť až na paty, pod ním chodí hambatý,

a když se pak obnaží, carara, sám sebe tím oblaží.

Emi Ami

Poslechněte o činu, který spáchal Jeník,

zprávu o tom zločinu přines' krajský deník,

místo děje: autobus plný učnic z Fruty,

a Jeník tam exhiboval víc než Tutti-Frutti.

R: Kudy, kudy, kudy, kudy jdou na nás ty pudy,

před pudem, za pudem, na léčení nepudem.

2. Přistoupil u rozhlasu za značného ohlasu

ve svém plášti na paty, carara, pod kterým byl hambatý,

a v tom plášti, představ si, měl ten Jeník dvě kapsy,

abyste to věděli, carara, ty kapsy dno neměly.

Oči jak dvě kuličky, když spatřil ty žabce,

stál uprostřed uličky s pravou rukou v kapse,

jak s ní šmejdil tam a sem, přitom vzdychal slastně,

tak všem bylo zcela jasné, co tam dělá vlastně.

R:

3. To je hrubě neslušné, tak dost, Jéňo, dnes už ne,

aniž jsme to propásli, vyvedli ho, zabásli,

prokurátor žaloval, že se špatně zachoval,

a tak Jéňa, třesouc se, předveden byl před soudce.

Soud se toho úkolu nevídaně zhostil,

nemravného Jeníka z obžaloby zprostil,

zdůvodnil to logicky: prý ve vlastní kapse,

tam si může každý dělat, co že se mu zachce.

R: