Pravdomluvné víno

Rec.: Dobrý večer, přejete si, prosím, aperitiv?

- Děkujeme, nemáme žízeň.

- Tento stůl je rezervován! (...) Ano, už běžím...

Stůjte paní, sem s těma květinama,

všechny slečně, co přicházívá sama,

v koutě sedí a na rtech smutnou píseň má.

Pane vrchní, lahvinku se sklenkama,

vláhu duši, ať nezůstane planá,

pijte, slečno, víno to přece pravdu zná.

Já bych tak rád z čela smazal vrásku vám,

hleďte, květy pro vás mám,

klíčem štěstí ať jsou nám,

dal bych sebe v sázku sám.

Jen kdybych uměl proniknout vzpomínkama

v srdci, které už jednou někdo zklamal,

s láskou, slečno, se vždycky znovu začít dá.

Rec.: Vaše přání, prosím?

- Prosil kávu Vídeň, desert a dvojitý knedlík.

- Ano, přinesu.

- Děkuji.

(...)

- Pane vrchní, platím!

- Ano, ano...

Já bych tak rád z čela smazal vrásku vám,

hleďte, květy pro vás mám,

klíčem štěstí ať jsou nám,

dal bych sebe v sázku sám.

Jen kdybych uměl proniknout vzpomínkama

v srdci, které už jednou někdo zklamal,

s láskou, slečno, se vždycky znovu začít ... dá.