Dvě plus jeden

Ony: Pokud v sobě máte aspoň trochu něhy,

tak potom jistě víte, kde jsou lásky břehy.

Že srdce k téhle touze patří pouze dvě,

i když je věcí stylu kdy kdo miluje.

On: Já s trýzní zoufalou,

jsem napsal troufalou...

Ony: Tak jen dále!

On: Tož báseň napsal jsem...

Ony: A co?

On: ...snad příliš důvěrnou...

Ony: Dál!

On: ...o vás dvou.

Ony: Tak vidíte, co natropí ten básník-amatér,

než jednou pochopí, co je a není fér.

Je zkrátka rozhodnutý urvat každý květ,

takže nás přímo nutí zaslat báseň zpět.

On: Já přímo ze dvou stran

jsem láskou rozerván,

Všichni: zmírám vášní.

A tajně tiším vzlyk,

svých citů nejsem pán.

Ony: Je to zvláštní...

Jak snadno srdce básníků se ve dví rozdělí,

má jedno rande v pátek druhé v pondělí.

Rozdává slůvka pestrá, múzy prohání

a přitom pošle sestrám stejné vyznání.

Ony: V pátek

je svátek...

Mezihra

On: Vždyť cítím čistý cit,

tak nevím, proč jsem bit

Ony: Jak to zvládnem...

On: Já chtěl bych si vás vzít,

jednu dřív a druhou pak...

Ony: Óóóó...

On: Jenom klid!

Ony: Jak snadno všechno vyřeší ten švarný pohleda,

jak motýl dívky těším tím, že přelétá.

Má ve svém kalendáři lásku na dvakrát,

jedna z nás dobře vaří, druhá umí prát.

On: Já věrný přítel žen,

jsem krutě uražen.

Ony: Věrný přítel...

On: A v citech zasažen

už básnit odmítám.

Ony: Zmlkly múzy...

Ony: A tím končí příběh, který stal se možná nám,

či mnohým kamarádkám, nebo sestřičkám.

Když někdy utvoříte dívčí dvojici,

nevěřte na dvě lásky s jednou kyticí.