Už pár pátků

Už pár pátků nám něco schází,

už pár pátků a dýl,

snídám hádku, snad anděl skázy,

na dno úst nám jed vlil.

Už pár pátků jsme jinačí,

už pár pátků a dýl,

zády láska se otáčí,

mizí náš směr a cíl.

Už pár pátků je cítit prázdno,

už pár pátků a dýl,

slova vlídná nám v ústech váznou,

úsměv nám někdo skryl.

Všechno v nás už je bývalé,

leží mráz na dekách,

touha co byla v přívale,

po kapkách odtéká.

Stůj lásko má,

k nám lakomá,

zůstaň teď stát,

a sfoukni v nás ten chlad.

Už pár pátků se těžko dýchá,

už pár pátků a dýl,

snad to působí zvyk i pýcha,

rád bych lásko to smyl.

Proč se bát věčných návratů,

touha je ve chtění,

odpustit lásce záplatu,

to je věc umění.

Stůj lásko má,

k nám lakomá,

zůstaň teď stát,

a sfoukni v nás ten chlad.

Stůj lásko má,

k nám lakomá,

zůstaň už stát,

a sfoukni v nás ten chlad.

Vrať nám lásko ze dna pátků,

minci s patinou,

trochu prasklou z hádek zmatků,

přesto jedinou.

Stůj lásko má,

k nám lakomá,

zůstaň už stát,

a sfoukni v nás ten chlad.

Stůj lásko má,

k nám lakomá,

zůstaň už stát,

a sfoukni v nás ten chlad.

Stůj lásko má,

k nám lakomá,

zůstaň už stát,

a sfoukni v nás ten chlad.