Sám se svým stínem

Ami Emi

Silnice odnikud nikam, kamión a noc.

Těžko si bez tebe zvykám večeře nic moc.

Poslední z tvých bílých spon v sedačce zapadlá,

Snadno bys teď uhádla, co bych si přál.

Ve zpětném zrcátku hledám minulý čas.

Z nočního čekání bledá otvíráš zas.

Jako bych slyšel tvůj hlas, svůj den mi vyprávíš,

já k tobě přisedám blíž, však má to kaz.

Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám,

bloudím po cestách.

Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš.

Lépe se zlé slovo říká, hůř bere zpět,

v ruce mi zůstala klika a v čaji med,

Za okny ujíždí svět, setkání, loučení,

už nemám k proclení nic, ani tvůj smích.

Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám,

bloudím po cestách.

Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš.

V nonstopu, co do tmy bliká chvilku jsem sed,

nad kávou brzy mi tyká blonďatej švéd.

V báječný holce se splet, co na to říct mu mám ?

Že taky zůstal jsem sám, docela sám ?

Sám se svým stínem jen fotku

tvou na skle mám, bloudím po cestách.

Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš,

kdo špatně táh.

Sám se svým stínem jen fotku

Ami

tvou na skle mám,

bloudím po cestách.

Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš...